|
Úvod
Dítě je z důvodu své snadné zranitelnosti chráněno, neboť jeho možnosti chránit své zájmy je velmi omezená, a proto dítě požívá zvýšené ochrany – zvláštní právní postavení dítěte.
Pohled na definici nejlepšího zájmu dítěte je možný jak z pohledu vnitrostátního, tak i z pohledu mezinárodního. Jsou tu i pohledy mezioborové.
Základním ustanovením je čl. 3 Úmluvy o právech dítěte (104/1991 Sb.), jejíž základ byl položen Deklarací práv dítěte. Uplatnění tohoto principu je však poměrně obtížné, neboť pro uplatnění tohoto principu není de facto omezení, a to vlastně neustále generuje základní otázky: Jak určit, co je v nejlepším zájmu dítěte? Kdo má nejlepší zájem určit?
Je se seznámit s tím co jsou dětská práva v českém (č. 104/1991 Sb., Úmluva o právech dítěte, č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, 359/1999 Sb., o zákon o sociálně-právní ochraně dětí, mezinárodním pohledu (Deklarace práv dítěte, opční protkoly…). Nejedná se však pouze o čistě právní přístup. Pochopení práv dětí vyžaduje komplexní přístup a postoj (psychologie, medicína, mediace, sociální práce, práva). Zaměříme nejlepší zájem dítěte z pohledu jeho povahy, právní hodnoty či zásad.
Proces posuzování a zjištění nejlepšího zájmu dítěte a také jeho vyhodnocení jsou základní činností práce OSPOD, soudů, státních zástupců, policie a také samozřejmě rodičů a dalších odborníků. Je to individualizovaný proces zahrnující zjišťování, posuzování, zohledňování a hodnocení řady hledisek vedoucí k identifikaci nejlepšího zájmu dítěte. Na první pohled to vypadá jako strukturovaný proces, který vede k objektivizaci. Avšak proces posuzování a zjištění nejlepšího zájmu dítěte se obvykle děje v prostoru velmi dynamických vztahů, ohrožující či krizové situaci. Cestou je vyvažování a pochopení toho co je názor dítěte, identita dítěte, zachování rodinného prostředí a vztahů, péče, ochrana a bezpečí dítěte, zranitelnost dítěte, právo na zdraví a vzdělání.
|